Už vím, co znamená, když rozhovor "odsejpá". S panem Bártou jsme upekli rozhovor na schodech univerzitního kina Scala v době, kdy v něm vrcholila konference. Přestože na něm byla trochu znát únava, dokázal být věcný. Mluvil v souvislostech o problémech našich měst i o krocích, které musíme podstoupit pro zlepšení situace. Přepis rozhovoru naleznete níže.
Nejprve jste začali vydávat časopis Smart Cities, teď přišla na řadu konference. Co vás vedlo k tomu uspořádat ji?
Žijeme v informační společnosti, zavaleni informacemi a největším problémem je, že je téměř nikdo nečte, protože postrádají kontext. Proto jsme začali vydávat časopis, o kterém si myslím, že je obsahově velmi cenný, což pociťujeme i ve zpětné vazbě od čtenářů. Naší cílovou skupinovou je státní správa, které časopis distribuujeme zdarma. Konference tak měla podtrhnout důležitost celého hnutí, proč to děláme, že je to dobrovolná věc odspodu, tzv. bottom up. Cílem bylo oslovit lidi, kteří jsou aktivní a lidi, kteří chtějí zjišťovat, jak fungují chytrá města. A druhým důvodem je zkrátka mluvené slovo. Osobní kontakt a sdělení s možností interakce je pro rozvoj konceptu chytrého města vhodnější.
Vy už jste naznačil, pro koho byla konference primárně určena, ale předpokládám, že jste se nechtěli spokojit s jednou úzkou skupinou lidí?
Primárně byla skutečně určena pro státní správu, ale já bych to pojal úplně jinak, neškatulkoval bych a spíše řekl, že konference byla určena pro aktivní lidi. Ti, co nám vyjadřují určitou podporu a jde vidět, že je problém zajímá a cítí informační podporu, chtějí tyto informace ve městech šířit. Šířit, že slovo chytré znamená rozumné, technologicky vyspělé a také znamená změnu přístupu k našemu životu ve městě. Změna je vlastně velmi logickým krokem – snižují se nám rozpočty, máme čím dál tím méně času, naše platy nijak významně nerostou, naše konkurenceschopnost chybí. Řeknu vám jeden příklad. Ve statistice podpory podnikání OECD jsme 75. ve světě, těsně za Vanuatu a těsně před Mongolskem. To ukazuje, jak naše podnikatelské prostředí není podporované. Města jsou také klíčem k tomu, aby dostaly prostor malé inovativní firmy a měly možnost se chopit věcí na základě dostupnosti informací, které přinesou inovace do městem provozovaných systémů.
"Města jsou klíčem k tomu, aby dostaly prostor malé inovativní firmy"
Takže podle vás ten prvotní impuls musí přijít právě z měst?
Přesně tak. Jak již bylo zmíněno první den konference: pokud nemáte politickou podporu, tak je to guerilla. Nefunguje to a nic se nezmění nebo změna přijde s velkým zpožděním, a to by byla škoda, neboť to na jedné straně poškozuje naši konkurenceschopnost a na druhé snižuje kvalitu života ve městě. Dnes zazněla krásná myšlenka. Již 20 let žijeme v jakési internetové komunikaci, bereme jako naprosto přirozené takto informace vyhledávat a pracovat s nimi ve formě různých mobilních aplikací. Proč by takto neměla fungovat i komunikace občana s městem? Naše města jsou vyzbrojena „pouze“ internetovými stránkami, což nestačí a těch informací navíc vlastně moc není a jejich využití vázne. Nechceme poukázat na to, že je tady nějaký nový vítr, ale spíše na to, že je i pro město praktické, aby občan s úřady komunikoval jinak, s využitím elektronických nástrojů. Např. ve Vídni mají tzv. virtuální úřad, což je služba občanům, jak vyřídit své potřeby z pohodlí domova. Již v roce 1995 pan starosta Häupl nechal vypracovat program zastřešený politickým heslem, že „obíhat musí data, nikoliv lidé“. Vzniklo tak na 540 elektronických formulářů, kterými si občan může na městě vyřídit prakticky vše z postele i v neděli ráno. Taková služba šetří čas občanům i registruje vlastní výkon konkrétních úředníků, jež žádosti vyřizují. To je jeden z cílů, který bychom si měli vytýčit.
Uvádíte hned několik chytrých příkladů, dnes zazněly další, jako např. bikesharing nebo carsharing. Bez problémů těchto služeb využívají občané Vídně nebo Rotterdamu. Proč to nefunguje u nás?
Je to kulturou a historií. Musíme brát v potaz, že v roce 1948 došlo k násilnému přerušení tradic, vlastnictví a našeho vztahu k veřejným hodnotám a my se teď nechováme tak, jako se chovají lidé na západě. Tzn. nemáme potřebný nadhled a nevážíme si toho, v čem žijeme, jsme strašně uspěchaní, nevnímáme hodnoty dlouhodobých partnerských vztahů apod. Vezměme si, v jaké depresi žijeme, k čemuž přispívá i politické vedení země a jeho negativní medializace. To vše se projevuje například velmi vysokou konzumací alkoholu a drog v porovnání s jinými zeměmi. Co mě ale zarazilo, je číslo, které ukazuje, že se u nás ročně prodá 178 000 denních dávek antidepresiv. Když k tomu připočteme černý trh, tak jsme na čísle 300 000. Tolik lidí si denně musí dát pilulku, aby nároky běžného života zvládlo. Samozřejmě antidepresiva využívají i nemocní lidé, ale spousta lidí takto řeší nějaký problém jenom proto, že je to snadné. Zažil jsem krásný rozhovor dvou studentů, kteří si dávají antidepresiva před zkouškou, aby nebyli nervózní. To vnímám jako signál, že nám chybí především radost z žití a člověk nedostává vjemy z reality, například veřejného prostoru, takové, aby ho to dostatečně naplňovalo radostí a klidem. Jsem si jistý, že je to přerušením evropských a křesťanských kulturních návyků a dlouholetou masáží strachu pobytem ruské armády. Nelze tedy pochybovat, že jsme vývojově ztratili spoustu času a za vyspělými evropskými zeměmi zaostáváme.
David Bárta na konferenci, zdroj: www.scmagazine.cz
Když si poslechnete řečníky, kteří přijeli ze západu, tak nám radí, že chytré město v prvé řadě spočívá v komunikaci města s lidmi, s cílem zapojit je do tvorby města a změnit jejich návyky, než uspokojovat jejich nároky (např. na cestování autem). Pan Van der Bend, jeden z řečníků, takto ukázal holandskou komunikační strategii směrem k řidičům, jejichž každodenní chování vytváří dopravní zácpy. Jejich informační kampaň „Nebuď vůl (v originále nebuď los)“ propagovala alternativní způsoby dopravy, které se investicemi města podařilo vytvořit. Chytré město tak nestaví další silnice, ale mění dopravní návyky svých občanů.
Vaše slova zní dost pesimisticky. Přesto, vidíte určitý pokrok tady u nás v myšlení lidí?
Za poslední rok cítím, že se zvedá jakási vůle lidí, kteří nejsou lhostejní a aktivně vystupují, jsou fundovaní a dokážou konkrétnímu řešení vtisknout určitý náboj. Je to dáno také tím, že tito lidé jezdí do zahraničí, tzn. vidí řešení z jiné perspektivy – město lze spravovat chytřeji, tj. úsporněji a efektivněji, existují konkrétní příklady úspěšných řešení a my bychom se měli inspirovat, nikoliv je zcela převzít. Jde o filozofické principy, kterými bychom se měli řídit a snažit se je u nás použít. Například princip, že město je prostorem pro lidi, ne auta. To je také cílem této konference, potažmo časopisu. Ukázat cestu. Jedním příkladem za všechny je regulace parkování v Amsterdamu. Vzdali se klasických automatů, protože je jejich provoz nákladný, a od 1.1.2013 tak můžete zaplatit buď pomocí mobilní aplikace, nebo prostřednictvím rezidenční povolenky. Město tak reguluje počet vozidel v centru města i platby parkovného, které následně slouží ke kompenzaci ceny za veřejnou dopravu či k podpoře cyklistické a pěší dopravy. V Amsterdamu je tak výrazně výhodnější cestovat městskou dopravou, která stojí polovinu jako cesta autem. A to je chytré a zároveň i šetrné vůči prostředí, ve kterém žijeme.
"Město lze spravovat chytřeji, tj. úsporněji a efektivněji, existují konkrétní příklady úspěšných řešení a my bychom se měli inspirovat u západních zemí"
Já se ještě vrátím k přípravě konference. Jak dlouho jste ji připravovali a kolik lidí se na ni podílelo?
Konferenci jsme začali připravovat v lednu a čekala nás hromada práce. Je to jako když stavíte dům. Počáteční nadšení střídá realizační vystřízlivění. Velmi těžko jsme sháněli prostředky a jsme velmi rádi, že nás naši partneři podpořili a neskončili jsme v červených číslech. Mám za to, že se akce velmi podařila, reakce účastníků byly nad očekávání dobré. Vydávání časopisu a potažmo pořádání konferencí je motivováno potřebou osvětové činnosti, která může pomoci společenskou změnu u nás v blízké době provést. Cílem je tak zvýšit povědomí o tom, že existují moderní technologická řešení pro efektivní správu měst a že je potřeba se s nimi seznámit. A také že tradiční plánování 70. a 80. let nelze dále respektovat. Musíme si uvědomit, že je vše placeno z našich daní a špatná urbanistická řešení zabíjí naši budoucnost.
Konference Smart Cities, zdroj: scmagazine.cz
Přemýšlíte už nyní nad dalším ročníkem?
To je v tuto chvíli velmi ošemetná otázka, protože to bylo pro všechny vysilující. Myslím, že si teď všichni oddechnou, chvíli o nějaké konferenci nebudou chtít asi slyšet a já doufám, že je to přejde a příští rok něco podobného uskutečníme i na základě zpětné vazby zúčastněných. Protože i na tom dost záleží, pokud uvážíme, že působíme na segmentu trhu, který není tržní. Lidé na úřadech se bojí udělat rozhodnutí, bojí se udělat chybu zvláště teď před komunálními volbami. Tzn., že v tomto období je obtížnější být statečný, vyjít z řady a podpořit dobrou věc. I s tímto jsme se při přípravě konference museli potýkat.
První byl ale časopis. Můžete v krátkosti shrnout, co vás vedlo k jeho vytvoření?
Abych vám odkryl karty, tak pracuji jako výzkumník v Centru dopravního výzkumu,v.v.i. a jedna z mých rolí je, že jezdím po různých městech a nabízím různá koncepční a technologická řešení. Z pozice konzultanta jim vysvětluji, co by se dalo zlepšit, pro příklad uvádím různé evropské projekty a nutno říci, že města na to celkem slyší. Pomáhá tomu i to, že jsme nezávislá instituce, čímž přinášíme nezávislost do možné budoucí veřejné zakázky na dodávku systémů. Při této příležitosti jsem zjistil, že existuje mnoho mezinárodních a evropských projektů, které produkují různé newslettery a brožury, prostě letáky pro úředníky měst, jež samozřejmě okamžitě končí v koši. Druhým problémem je, že většina těchto newsletterů nemá žádný širší kontext. Je to takový výstřel naslepo, projekt vždy řeší něco úzkoprofilového a postrádá tak většinou provázanost s jinými agendami města, jedná se mnohdy „jen o informace“, než o návody. Proto, když jsme s našimi partnery připravovali projekt, který měl šířit osvětu ze Západu na Východ, navrhoval jsem namísto klasické produkce projektových newsletterů přijít s jednotnou informační platformou, tj. pravidelným a kontextově nosným informačním zdrojem.
Vila Tugendhat - i tady se odehrávala část konference, zdroj: www.scmagazine.cz
Pracovali jsme s partnery z Velké Británie, Německa, Rakouska či Holandska a s šesti postkomunistickými zeměmi. Návrh měl velký ohlas u všech šesti postkomunistických států, které právě tento koncept považovali za nejdůležitější a podstatný, protože prakticky nemáme žádnou platformu, která by podávala ucelené a návodné informace a jednoznačně prokazovala, že změna je potřebná. S Ondřejem Doležalem jsme pracovali na maketě, kterou jsem chtěl partnery přesvědčit, že má význam časopis do toho projektu zahrnout. Časopis měl vycházet v šesti jazykových verzích, což mělo pomoci tu dvourychlostní Evropu trochu srovnat. Bohužel to partneři ze Západu ještě před výrobou makety nepodpořili. Byl jsem z toho trochu zklamaný, ale přišel za mnou Ondřej Doležal, který řekl, ať to zkusíme alespoň u nás. Díky tomu vznikl časopis. Dnes je tomu rok, ohlasy jsou povzbudivé a musím říct, že cítím pozitivní náladu, a to i na vyšších politických pozicích. I politici si uvědomují, že téma Smart Cities je trend a že je potřeba mít na něj fundovaný názor.
Konferenci lze z tohoto pohledu tedy chápat jako, řekněme, prodlouženou ruku časopisu?
Je to logická nástavba a přesně tak jsme to pojímali. Chtěli jsme tím oslovit nejenom čtenáře, ale vlastně i posluchače a nějakým způsobem vytěžit do programu to, co jsme doposud v časopise napsali. Abychom vypíchli, co je opravdu zajímavé a jak se to řeší v moderních evropských městech. Největším smyslem pořádání konference bylo propojení měst, aby se vzájemně dokázala inspirovat úspěšnými domácími řešeními. A to se podařilo! Již nyní se začínají tvořit myšlenky možné spolupráce například mezi Brnem, Bratislavou a Vídní.
Na jakém principu funguje váš non-profit časopis?
Máme redakční radu čítající asi 10 členů. Nejsme schopni přispěvatele platit, takto náš model zatím nemůže fungovat. Ale co funguje, že strašná spousta lidí je ochotna do časopisu přispívat a já tak můžu vybírat, co do časopisu chci, a co ne. Říkám to proto, že jsme na začátku dostávali různé nabídky barterového obchodu od lidí, kteří přímo požadovali otištění jejich textu, ale nechtěli finančně sdílet náklady na výrobu časopisu. Tito lidé se nestali partnery, protože nevnímali časopis v kontextu společného budování dobré věci, ale pouze jako prezentaci svých komerčních zájmů. Časopis je nezávislý a nestranný a tuto v dnešní době cennou pozici si chceme uchovat.
"Oproti jiným zemím máme 10 až 15 let zpoždění a je to většinou zpoždění kulturní a ne až tak technologické"
Jaká je tedy vaše vize toho, kdy bychom se mohli přiblížit chytrým zemím jako Holandsko, Velká Británie či Rakousko?
Musíme brát v potaz, že máme 10 až 15 let zpoždění a je to většinou zpoždění kulturní a ne až tak technologické. A taková změna nepřijde hned, je to běh na dlouhou trať. Amsterdamu trvalo vypracování zmiňované regulace parkování 7 let, než přesvědčili majoritní část obyvatel. Města tak nyní stojí před výzvou, jak pomocí technologických nástrojů změnit svá dosavadní dlouholetá fungování. Taková změny vyžaduje dlouhodobý propracovaný plán včetně formulace potřebných investic s tím, že peníze z Evropy již nyní existují a pro připravené budou k dispozici. Jsem optimista a věřím, že budou města, která se své šance chopí. Namátkou můžu zmínit Hradec Králové a Pardubice, pro které dělám studii o vzájemné kooperaci těchto měst v oblasti inteligentní dopravy financované z programu ITI. Právě dobře postavený plán prokáže opodstatněnost investic, která se projeví v nových službách pro občany a změnou jejich chování. Je to proces přechodu na chytré město a já věřím, že ostatní města se budou chtít také do budování chytrého města zapojit.
Zdroj: czechdesign.cz